O farním kostele v Drnovicích

podle farní kroniky z roku 1958

 

Datum založení a postavení prvního kostela v Drnovicích je zatím neznámé.

 

V roce 1417 prodal Jindřích z Kravař Karlovi z Opatovi jeden svobodný dvůr s příslušenstvím v Drnovicích. Ze zachovalého dokumentu o této události je patrno, že už v roce 1417 musel stát v Drnovicích kostel. Snad byl založen a postaven od Jindřicha z Kravař, nebo i od biskupa Vojtěcha ze Šternberka někdy v letech 1350 - 1380. Pod kostelem ležel onen svobodný dvůr, na jehož místě je nyní „zámek", kde současně má své sídlo Obecní úřad.

Paní Kunka z Kravař a Boskovic dala postavit nebo přestavit druhý drnovický kostel. První kostel - o němž je zmínka v roce 1417 - byl snad už stářím sešlý. Nová stavba druhého kostela se měla stát v roce 1480. Jak vypadal, nevíme. Ještě v roce 1672 byly sloužený čtyři mše svaté za duši této zbožné zakladatelky našeho drahého kostela, pani Kunky z Kravař. Na ten účel darovala čtyři měřice pole a louku, jež byly připsány kostelu, a jeden sedlák za užívání těchto pozemků ještě v roce 1672 odváděl kostelu osm liber vosku a dva zlaté dvacet krejcarů, a knězi 16 bílých grošů, místo oběda 48 krejcarů a 4 malé dorostlé kohoutky.

 

Od roku 1650 - 1660 byly Drnovice pod duchovní správou v Dědicích.

 

V roce 1650, kdy se nad naši vesnici snesla hrozná bouře, od blesku vyhořel náš starý, druhý kostel. Vítr zavál, nad vesnici se valil hustý příkrov dýmu, jazyky ohně se svíjely a zase stoupaly vysoko nad vesnici a na chvilku hasly v černém kouři. Staleté krovy praskaly, bortily se suché šindele, vyletovaly s řeřavým plápolem, snopy jisker vyletovaly do výše, zmatek a šílenství se zmocňovaly celé vesnice. Lidé vybíhali ze stavení a běželi vzhůru ke kostelu, aby zachránili co se zachránit ještě dalo. Mnoho toho asi nezůstalo, neboť trosky kostela byly potom úplně strženy.

 

V roce 1652 se dávají naši předkové do stavby nového, třetího kostela na místě kostela starého za pomocí majitele panství račického, svobodného pána Horáce de Forno. Zdivo starého kostela rozebráno a znova postaven nový kostel, pokrytý šindelem a uvnitř vydlážděn bílými a černými kameny. Kaple byla postavena později. Uvnitř byly postaveny tři barokní oltáře. Hlavní oltář ke cti sv. Vavřince, a boční ke cti Matky Boží a sv. Anny. Oba boční oltáře jsou dodnes zachovány. /Po roce 1968 v době nešťastně chápané liturgické reformy byly tyto oltáře částečně zničeny - připomínka redaktora webových stránek/. Hlavní oltář z něhož zůstaly dvě sochy andělů, které jsou nyní na bočním oltáři sv.Anny, byl časem hodně poškozen a nahrazen novým oltářem mramorovým.

V radosti a píli se dali naši předkové do díla, které tehdy jistě přesahovalo jejích síly. Vždyť teprve před čtyřmi lety skončila dlouhá, třicetiletá válka se všemi bědami, hrůzami a strachy. Ale nebudovali jen pro sebe. Na paměti měli i své potomky. I nás. Nám se zdá tento kostel malý, ale na tehdejší poměry, kdy neměla farnost tolik obyvatel, byl kostel pro naše předky veliký. Dnes, kdy je obyvatel daleko více, stačí také…

S jakou radostí vzhlíželi den co den, jak z kamenů bývalého kostela roste jejích nový kostel jako kamenná tvrz, aby zde vyvýšen nad obcí stál jako maják, jako věkovitý strážce víry, aby všichni, celá obec vzhlížela ke Kristu Pánu svátostnému, tam v jejich kamenné svatyni ve svatostánku ukrytému…!

V letech 1660 - 1670 byly Drnovice pod duchovní správou ve Vyškově.

 

Naproti sakristii s oratoří byla přistavena v roce 1716 krásná umělecky provedená kaple s kupolí nákladem barona Maxmiliána Arnošta z Blier za 3.000 zlatých. V ní byly postaveny dva oltáře: Korunování Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého. Kromě toho byly do osmi výklenků ve zdi dány umělecké, ve dřevě řezané sošky osmi svatých. Na stěně kaple visel obraz ukřižovaného Krista Pána. V předsíni pod kostelem byla zbudována hrobka (vchod z venku) od hraběte Karla Antonína Brada de Rousecco - Cornegliano a jeho manželky Marie Anny Isabelly, rozené Berchtoldové. Nad hlavními dveřmi do kostela je podnes zachovalý jejich erb.

Majitel račického panství hrabě Antonín Pavel Braida vynikal neobyčejnou zbožností. Dal u nás v Drnovicích postavit krásnou, barokovou sochu sv. Jana Nepomuckého, která stávala při úpatí schodiště ke kostelu. V roce 1952 byla přenesena ke kostelu. Socha byla postavena v roce 1739. Na průčelní straně sochy je latinský nápis: ADVoCatuM Habetis,

Ut interpeLLet exoretque pro Vobis. Na zadní straně je nápis: Insignis Lingea eius Loqvetur Judicium

 

            V roce 1775 dal postavit rovněž krásnou barokní sochu sv. Floriana. Stávala v zámecké zahradě pod lipami blízko silnice. Po opravě v roce 1937 byla přenesena ke vchodu do lesního úřadu a v roce 1952 byla také umístěna u kostela. Obě sochy se zde pěkně vyjímají. Na přední straně je latinský nápis: Sancte Floriane Insta pro nobis et defende ab incendio. 

 

    V roce 1771 se od kostela oddělila věž trhlinou ve zdivu. Na věži byly tehdy čtyři zvony o váze 9,4 a 2 centnéře a 30 funtů. Dva největší byly z roku 1653. Teprve v roce 1847 byla věž podepřena mohutným kamenným pilířem, když už hrozilo její sesutí. Od té doby musí tato opěrná zeď být čas od času vyspravena. Tato opěrná zeď spolu s dvěma dalšími kamennými pilíři při jižní zdi chrámové lodi dodávají kostelu starobylé mohutnosti.

             Otec svobodného pána barona Jana Mundy přišel do Brna z Belgie jako chudý tkadlec. Získal svou neobyčejnou pílí a podnikavostí značné jmění. Koupil v Brně dům, ve kterém ve větším měřítku provozoval živnost tkalcovskou. Za císaře Josefa II. se stal armádním dodavatelem a ještě více zbohatl. Koupil si zrušený církevní statek v Tišnově a Veverské Bitýšce a za zásluhy byl povýšen do stavu šlechtického. Pozdněji koupil jeho syn panství račické, jehož držitelem byl až do roku 1864, kdy panství prodal oddělně od Drnovic, které byly spojeny s Račicemi od nepamětných dob.

            Svobodný pán Jan bar. Mundy měl ve znaku štít křížem dělený, v prvním a čtvrtém poli orlici, ve druhém a třetím kráčejícího beránka, nad štítem korunu z níž vyčnívaly 3 helmy s korunkou. Popsaný znak je umístěn nad oběma pamětními deskami Hanuše Petřvaldského na vnitřním nádvoří zámeckém v Račicích.

            Za barona Mundy robotovali drnovští občané na panství račickém. Dvacet šest půlláníků mělo předepsáno po jednom a půl dnu roboty. Osmnáct půlláníků robotovalo pěšky po dvou a půldnech v týdnu. Dvacet čtyři čtvrtníků po dvou dnech v týdnu, jeden čtvrtník po jednom a půl dnu v týdnu. Šedesát jedna domkařů robotovalo po 26 dnech v roce, 4 domkaři po devatenacti a půl dne v roce, a 40 domkařů po třinácti dnech v roce. Předepsáno bylo tedy v Drnovicích na rok 2.028 dnů roboty s potahem a 6.162 dnů pěší roboty. Bylo tedy u nás v té době 14 půlláníků, 25 čtvrtníků, 105 domkařů. Dohromady 174 domů.

            Staří pamětníci chvání barona Mundy jako hodného, ale podivína. Jeden čas prý věznil v račickém zámku své syny, a to proto, že jeden z nich - Jaromír - nechtěl být knězem a druhý se proti jeho vůli oženil. Baron Jan Mundy zemřel 1872 ve Vídni a pohřben je v Drnovicích, v hrobce pod kostelem, kterou si dal zbudovat. Vchod zvenku vedle dveří do sakristie.

 

Šlechtic Michael Mundy, cis. král. továrník suken zemřel ve stáři 45 let na zánět mozku a pochován je v Předklášteří u Tišnova 3.11.1798.

            Svobodný pán Vilém Mundy, pán panství Tišnova, Veveří a Říčan zemřel v Předkalšteří u Tišnova 22.5.1805 na zimnici ve věku 63 let a 25.5.1805 pohřben v Předkalšteří u Tišnova.

 

            V hrobce Jana bar. Mundy pod farním kostelem v Drnovicích jsou pochování:

1. Jan Bar. Mundy, nar. 28.10.1798, zemřelí ve Vídni 29.3.1872.

2. Isabela bar. Mundy, nar. 25.9.1798, zemřelá 13.12.1866 Oberdobling u Vídně, jeho manželka, roz. Kalnoky z Brodku

3. Jan bar. Mundy, syn, zemřelí v Brně 11.3.1862

4. Františka, bar. Mundy (matka Jana bar. Mundy)