Nástěnka na kostele

Na zdi u vchodu do kostela se nachází nástěnka. Redaktorkou nástěnky je Michaela Nečesalová. Texty aktuální nástěnky najdete tady.

Říjen

 

 

 

 Slavnosti a svátky

- říjen

 

01.10.2017   - 26. neděle v mezidobí

 

- sv. Terezie od Dítěte Ježíše

 

08.10.2017   - 27. neděle v mezidobí

 

15.09.2017   - 28. neděle v mezidobí

 

                        - sv. Terezie od Ježíše

 

18.10.2017   - Svátek – sv. Lukáš

 

22.10.2017   - 29. neděle v mezidobí

 

- sv. Jan Pavel II.

 

28.10.2017   - Svátek – sv. Šimon a Juda

 

29.10.2017   - 30. neděle v mezidobí

 

==================================================================================================================================

 


 sv. Terezie


od Dítěte Ježíše

Teresia a Iesu Infante, virgo et doctor Eccl. 

  

1. října, památka

Postavení:

panna a učitelka církve OCD

Úmrtí:

1897

Patron:

Francie; misií, misionářů, karmelitek; zahradníků, letců, nemocných

Atributy:

růže, karmelitka


 

ŽIVOTOPIS


 

Pochází ze severozápadu Francie. Ve 14 letech byla prosit papeže o výjimku pro dřívější vstup na Karmel. V dalším roce už byla postulantkou kláštera v Lisieux. Od složení slibů žila touhou dokonale milovat Ježíše. Využívala každou příležitost a všechny i nepatrné skutky konala z lásky k němu. Byla mimořádně trpělivá, skromná a pokorná. Svým životem ukázala cestu duchovního dětství a učí nás milovat Boha jednoduchým a přitom dokonalým způsobem. Proto se stala jako třetí žena učitelkou církve, ač na zemi nežila ani 25 let.

   

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA…


 

Před svatým přijímáním budu obnovovat touhu po splynutí s Ježíšem jako Terezka a po jejím vzoru ho pak prosit, aby s mým životem udělal, co se mu zlíbí. Vždyť On se svou Matkou touží po mé svatosti více než bych sám mohl dokázat.


Všemohoucí Bože, Ty se k nám skláníš jako Otec, když nespoléháme na sebe, ale všechnu svou naději skládáme v Tebe; veď nás, ať s důvěrou kráčíme po cestě, kterou jsi ukázal svaté Terezii, a doveď nás k blaženému patření na svou tvář. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.


Amen



sv. Terezie


od Ježíše


Teresia a Iesu virgo et doctor Eccl 


15. října, připomínka

Postavení:

mystička, matka reformovaného Karmelu (OCD) a učitelka církve

Úmrtí:

1582

Patron:

Španělska; všech karmelitánských společenství, španělských spisovatelů; vzývána v duchovní nouzi, pro pomoc v oblasti modlitby a vnitřního života; při nemocech srdce a hlavy

Atributy:

karmelitka, kniha a psací brk, planoucí srdce, písmena IHS; anděl s ohnivým šípem, holubice -symbol Ducha svatého, trny, někdy i křížek se čtyřmi drahokamy

     


 

ŽIVOTOPIS


 

Pocházela ze Španělska z Kastilie. Od dětství byla temperamentní a přátelská, milovala romantiku. Po vstupu do karmelitánského řádu prožila tělesnou i duševní krizi. Kolem roku 1556 se v jejím srdci rozrostla touha podnikat v duchovním životě veliké věci. Přestala žít sama pro sebe a místo jejího "já" zaujal Bůh. Zbavena nejistot nebála se protivenství, dělala velké pokroky v dokonalosti, měla mystická zjevení. Pro reformu svého řádu snášela mnoho příkoří. S nezlomným duchem se stala matkou všech bosých karmelitánů, nezapomínajíc ani na hmotnou stránku toho, co založila. Sama o sobě řekla: "Terezie bez Boží milosti je jen ubohá, chudá žena. Terezie s Boží milostí a s mnoha penězi je mocnost." Zanechala naučné spisy stvrzené vlastní zkušeností.



sv. Lukáš

Lucas, Evangelista 

 

18. října, svátek

Postavení:

evangelista

Patron:

Bologna, Padova a Reutlingen; lékařů, lékárníků, chirurgů, knihařů, spisovatelů, krajkářek, malířů, sklářských výtvarníků, sochařů a křesťanských umělců všeobecně, právníků, řezníků, zlatníků

Atributy:

býk (často okřídlený), pe­ro, kniha nebo svitek, malíř obrazu Panny Marie


 

ŽIVOTOPIS


 

Byl lékařem v Antiochii. Jako společník apoštola Pavla se setkal i s dalšími apoštoly a sesbíral a sepsal svědectví o Ježíši Kristu asi po roce 70. Jako jediný z novozákonních pisatelů nepocházel ze židovství a k evangeliu napsal i pokračování z dějin prvotní církve - Skutky apoštolů.


Původní Lukášův hrob je v Thébách (Thisvi), odkud byly jeho ostatky přeneseny přes Konstantinopol do Padovy a Prahy. Vyjádření k nim, uváděné Prof. ThDr. Janem Matějkou, je v dalším textu a poznámce.



sv. Jan Pavel II.
Ioannes Paulus II., Pp 


 

22. října, nezávazná památka

Postavení:

papež

Úmrtí:

2005


 

ŽIVOTOPIS


Pocházel z polských Wadovic. V Krakově jako dělník prožil válku, za které se připravoval na kněžství. Svůj život přitom vložil do rukou Ježíši skrze Marii. Jako kněz a doktor teologie vykonával službu vesnického kaplana. Po necelých 12 letech kněžství byl jmenován biskupem a po dalších 20 letech zvolen papežem. Za charakteristický rys jeho pontifikátu je považována nejen evangelizace s jeho výzvou "Otevřete brány Kristu, nebojte se!", ale také vřelý vztah k mládeži, kterou naplňoval novým elánem, i 104 zahraničních apoštolských cest konaných s Janovou láskou ke Kristu i s Pavlovou horlivostí. Nehleděl na sebe a s odevzdaností Marii se stával obrazem Kristovy lásky. Zemřel ve věku 84 let.



PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA


 

Své rozjímání zaměřím na některé výzvy papeže Jana Pavla II. nebo na jeho konkrétní životní příklad.


Všemohoucí, věčný Bože, Tys postavil blahoslaveného Jana Pavla II. do čela své církve, aby jí sloužil slovem i příkladem; na jeho přímluvu chraň všechny pastýře svého lidu i společenství věřících svěřené jejich péči a veď je cestou k věčné spáse. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen


   

sv. Šimon Kananejský

a Juda Tadeáš
Simon Cananæus et Iudas Thaddæus, Apostoli 


 

28. října, svátek

Postavení:

apoštolové

Úmrtí:

s. I.

Patron:

Šimon Kananejský: barvířů, koželuhů, pracovníků s kůží, dřevorubců i ostatních lesních dělníků, řezbářů tkalců, zedníků Juda Tadeáš: těch, kteří se ocitají v krizové situaci (zoufalé a těžké nouzi)

Atributy:

Šimona Kananejského: pila; (člun, kniha, krátký meč nebo sekera)

Judy Tadeáše: kyj; (vyskytuje se i meč,kopí či halapartna a v ruce loďka, kniha nebo svitek), příp. deska s obrazem Krista


 

ŽIVOTOPIS


 

Slavíme svátek dvou apoštolů, kteří jsou v seznamech Dvanácti uváděni společně. První, než se stal Ježíšovým učedníkem, patřil zřejmě mezi zelóty. Od druhého je zaznamenána otázka při poslední večeři (viz Jan 14,22) a je mu připsán jeden novozákonní list.


V mimobiblických zprávách se hovoří o jejich společné apoštolské cestě a mučednické smrti, ke které se snad přičinili pohanští kněží, pravděpodobně v Persii. Jedna z málo věrohodných legend vypráví o zázračném uzdravení edesského krále Abgara, poté co se jej Juda dotkl. Dále hovoří o pokračování cesty obou apoštolů až do Persie, kde panovníkovi, oproti jeho kněžím očekávajícím válku, předpověděli příchod poslů míru. Po naplnění této předpovědi se král na své kněze rozhněval a oni potom prý přepadli apoštoly v Suaniru, kde Judu ubili kyjem a Šimona rozřezali pilou. - Tím tato legenda vysvětluje jejich hlavní atributy.

 

=================================================================================================================================


 
Čím mi vyhrožuje


tento svět,


je mi k smíchu




Čeho bychom se báli?



Dotírají na nás přívaly a hrozivé bouře. Ale nebojíme se, že nás zaplaví, protože stojíme na skále. Ať sebevíc zuří moře, skálu neroztříští, ať sebevíc se zdvihá vlnobití, Ježíšovu lodičku nezatopí. A tak se ptám: Čeho bychom se báli?


Snad smrti? Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. (Flp 1,21)


Nebo snad vyhnanství? Nu řekni! Hospodinu náleží země i to, co je na ní. (Žl 24 /23,1)


Nebo že nám propadne majetek? Nic jsme si na svět nepřinesli a určitě si odtud také nic nebudeme moci odnést. (Srov. 1 Tim 6,7)


Takže nic nedbáme toho, čím hrozí tento svět, a co mi nabízí, je mi k smíchu. Z chudoby strach nemám, nejsem chtivý bohatství. Smrti se nebojím, žít netoužím, leda pro vaše dobro. Právě proto vám připomínám, co se děje, milovaní, a prosím vás, abyste neztráceli naději.


 

 
Mám to od Ježíše černé na bílém, o to se mohu opřít



Což neslyšíš, jak Pán říká: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich? (Mt 18,20)  A že by nebyl tam, kde je tolik lidí spojeno poutem lásky? Mám přece jeho záruku. Nebo snad spoléhám na vlastní síly? Mám to od něho černé na bílém. O to se mohu opřít, na to se mohu spolehnout, tady vždycky najdu klidný přístav. Byť se otřásá celý svět, já vlastním jeho přípis, čtu si jeho slova, v nich mám své hradby a svou stráž. Jaká že jsou to slova? Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa! (Mt 28,20)


 


Ani smrt nás nemůže rozdělit



Kristus je se mnou, koho bych se bál? Aťsi proti mně běsní přívaly vod, a třeba celé moře, třeba i hněv mocných; nic z toho pro mě nemá větší cenu než pavučina. A kdyby mě tu nezdržovala vaše opravdová láska, hned dnes bych se nezdráhal jít jinam. Vždycky si totiž říkám: Pane, buď vůle tvá (Mt 6,10). Udělám, ne co chce tenhle nebo tamten, ale co chceš ty. V tom je má pevnost, má nepřístupná skála, má spolehlivá opora. Chce-li to Bůh, budiž. Chce-li, abych tady zůstal, díky mu. A chce-li snad, abych byl kdekoli jinde, zase mu děkuji. A všude, kde jsem, jste také vy, všude, kde jste vy, jsem i já, neboť jsme jedno tělo a tělo patří k hlavě jako hlava k tělu. Dělí nás vzdálenost, ale spojuje láska, a tak ani smrt nás nemůže rozdělit. A kdyby třeba i mé tělo umřelo, má duše bude žít a bude myslet na svůj lid.


Z homilií svatého Jana Zlatoústého (Ante exsilium, nn. 1-3: PG 52,427-430)


http://www.pastorace.cz/Clanky/Cim-mi-hrozi-tento-svet-je-mi-k-smichu.html

 



Trpělivost je


umění žít s tím,


co je ještě


nehotové


 

Trpělivost je umění žít s tím, co je ještě nehotové

 

 

Trpělivost

je umění žít s tím,

co je ještě nehotové,
aniž by si člověk

zoufal



„Křesťan je ten, kdo očekává Krista,“ napsal John H. Newman. V dnešní době platí „všechno a ihned“, v dnešní době je důležitý výkon a růst produkce, v dnešní době jsou mnohdy i křesťané zasaženi aktivismem. Proto může řeč o trpělivém „očekávání“ znamenat riziko nepochopení, protože se mnohdy zdá, že „čekat“ znamená být pasivní, netečný, nezodpovědně se vyhýbat řešení.


Trpělivost je ale něco jiného, než pasivita. Trpělivost je umění žít s tím, co je ještě nehotové, žít v přítomnosti, která je neúplná, aniž by si člověk zoufal. Trpělivost znamená podpořit i ostatní, snášet je, přijmout je s jejich omezeními, sdílet je spolu s nimi.


 


Trpělivost je víra,
která vytrvá



Pro křesťana jde trpělivost v těsném sledu za vírou: je jak vytrvalostí, což je víra, která trvá v čase, tak i schopností přijmout neúplnost a žít s ní.


Aby víra a naděje mohly nést plody, potřebují trpělivost. Je-li navíc trpělivost naroubována na víru v Krista, je „silou, jíž vládneme sami sobě“ (Tomáš Akvinský). Stává se schopností nepodléhat beznaději, nenechat se v soužení a těžkostech přemoci malomyslností. Stává se i vytrvalostí, schopností zůstat pevnými, vytrvat v čase, a přitom neztratit vlastní pravdivost, stává se schopností druhé podpírat a nést s nimi jejich životní příběh.


 


Bůh je s námi trpělivý



Trpělivost Boha v Písmu je nejlépe vyjádřena tím, že Bůh dává člověku čas k odpovědi, dává mu čas k obrácení. Boží trpělivost si ale nesmíme plést s lhostejností, naopak představuje „velkodušnost“.



Zpracováno se svolením podle knihy: 
Enzo Bianchi, 
Klíčové pojmy křesťanské spirituality,
kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.

 


http://www.pastorace.cz/Clanky/Trpelivost-je-umet-zit-s-tim-co-je-jeste-nehotove.html