Říjen

Slavnosti

a svátky

 

- ŘÍJEN

 

 07.10.2018       - 27. neděle v mezidobí

14.10.2018       - 28. neděle v mezidobí

18.10.2018       - Svátek – sv. Lukáš

21.10.2018       - 29. neděle v mezidobí

28.10.2018       - 30. neděle v mezidobí

                               - sv. Šimon a Juda

 

 

 

 

sv. Lukáš

 

Lucas, Evangelista 

18. října, svátek

Postavení:

evangelista

Patron:

Bologna, Padova a Reutlingen; lékařů, lékárníků, chirurgů, knihařů, spisovatelů, krajkářek, malířů, sklářských výtvarníků, sochařů a křesťanských umělců všeobecně, právníků, řezníků, zlatníků

Atributy:

býk (často okřídlený), pe­ro, kniha nebo svitek, malíř obrazu Panny Marie

 

ŽIVOTOPIS

 

Byl lékařem v Antiochii. Jako společník apoštola Pavla se setkal i s dalšími apoštoly a sesbíral a sepsal svědectví o Ježíši Kristu asi po roce 70. Jako jediný z novozákonních pisatelů nepocházel ze židovství a k evangeliu napsal i pokračování z dějin prvotní církve - Skutky apoštolů.

Původní Lukášův hrob je v Thébách (Thisvi), odkud byly jeho ostatky přeneseny přes Konstantinopol do Padovy a Prahy.

 

 

sv. Šimon Kananejský

a Juda Tadeáš

 

Simon Cananæus et Iudas Thaddæus, Apostoli 

28. října, svátek

Postavení:

apoštolové

Úmrtí:

s. I.

Patron:

Šimon Kananejský: barvířů, koželuhů, pracovníků s kůží, dřevorubců i ostatních lesních dělníků, řezbářů tkalců, zedníků Juda Tadeáš: těch, kteří se ocitají v krizové situaci (zoufalé a těžké nouzi)

Atributy:

Šimona Kananejského: pila; (člun, kniha, krátký meč nebo sekera)

Judy Tadeáše: kyj; (vyskytuje se i meč,kopí či halapartna a v ruce loďka, kniha nebo svitek), příp. deska s obrazem Krista

 

ŽIVOTOPIS

Slavíme svátek dvou apoštolů, kteří jsou v seznamech Dvanácti uváděni společně. První, než se stal Ježíšovým učedníkem, patřil zřejmě mezi zelóty. Od druhého je zaznamenána otázka při poslední večeři (viz Jan 14,22) a je mu připsán jeden novozákonní list.

V mimobiblických zprávách se hovoří o jejich společné apoštolské cestě a mučednické smrti, ke které se snad přičinili pohanští kněží, pravděpodobně v Persii. Jedna z málo věrohodných legend vypráví o zázračném uzdravení edesského krále Abgara, poté co se jej Juda dotkl. Dále hovoří o pokračování cesty obou apoštolů až do Persie, kde panovníkovi, oproti jeho kněžím očekávajícím válku, předpověděli příchod poslů míru. Po naplnění této předpovědi se král na své kněze rozhněval a oni potom prý přepadli apoštoly v Suaniru, kde Judu ubili kyjem a Šimona rozřezali pilou. - Tím tato legenda vysvětluje jejich hlavní atributy.

 

 

 

Je Bůh židů

totožný s Bohem

křesťanů?

 

 

Bůh Mojžíšův

a Bůh Ježíšův

Lidé si obvykle myslí, že Bůh židů je totožný s Bohem křesťanů. Je tomu tak, a zároveň to tak vůbec není: všechno závisí na úhlu pohledu.

 

Co je v judaismu

naprosto nemyslitelné

Trojjediný Bůh, Bůh, který se sklání k mému hříšnému lidství, Bůh, který se stal člověkem a řekl, že nepřišel proto, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil, Bůh, který umírá z lásky ke mně, a Bůh, který nesoudí, ale zachraňuje – něco takového je v judaismu nemyslitelné. „Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět spasil“: tato Ježíšova slova jsou stejně jako Bůh, který mě miluje a přijímá takového, jaký jsem, i se všemi mými nedostatky, nedůslednostmi, pokušeními a stále stejnými chybami, či jako Bůh, který respektuje mou volbu a nic mi nevnucuje, pro věřícího žida něčím zcela nepochopitelným.

 

 

Aby mě Bůh miloval,

musím důsledně

dodržovat Zákon

Představa Boha, který mě miloval jako první ještě předtím, než jsem pro něj cokoli udělal, je židům vzdálená, i když se místy objevuje i v Bibli. V judaismu musím pro to, aby mě Bůh miloval, důsledně dodržovat Zákon, a čím lépe ho dodržuji, tím víc mě Bůh miluje. Je to vztah „něco za něco“. Ostatně i někteří křesťané mají o Bohu podobnou představu. Ježíšova radostná zvěst o tom, že Bůh je miluje jako otec, k nim ještě nedorazila.

S křesťanským Bohem jsem objevil jiného Boha, Boha, který mě miluje kvůli tomu, kdo jsem, což samozřejmě není v rozporu s tím, že se snažím žít mravně, protože morální pravidla jsou školou lásky. Právě v tom spočívá smysl slov svatého Augustina: „Miluj a dělej si, co chceš.“

 

V čem spočívá revoluce,

s níž přišel Kristus

Stejně jako svatý Pavel se chlubím svými slabostmi, protože vím, že skrze mou nedokonalost působí Bůh. Bůh k tomu, aby ve mně působil a přetvářel mé tělo, duši i ducha svou láskou, nepotřebuje, abych byl dokonalý. Pochopit to je pro nás těžké, protože nás – mimo jiné i ve škole – vychovávali k tomu, že všechno si musíme tak či onak zasloužit. Tento bod tolik zdůrazňuji proto, abychom dobře chápali, v čem spočívá revoluce, s níž přišel Kristus, ale zároveň judaismus a křesťanství proti sobě stavět nechci, protože to nikdy nedělal ani Ježíš. Ježíš se stavěl proti zákonictví.

Vztah křesťanství a judaismu je podle mého názoru jako vztah syna k matce. Vždycky bude synem své matky a bude jí ctít, ale aby mohl žít, musí se od ní oddělit. Teprve potom může syn přinést něco nového.

 

 Se svolením zpracováno podle knihy: Jean-Marie Élie Setbon, Od jarmulky ke kříži,  kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství
 Jean-Marie Élie Setbon vyrostl v židovské rodině, stal se dokonce rabínem, ale v dospělosti objevil Ježíše Krista.

 

Bůh je

má skála

 

Jsem tuctový horolezec. Přesto vím, že zážitkové lezení má kromě krásy samotné horolezecké cesty a rozhledu do krajiny jeden důležitý předpoklad: pevnou, neklouzavou skalní stěnu.

Skála vybízí k přemýšlení. Je krásná. Hraje tisíci tvary, variantami a barvami. Skála je odrazující a zároveň přitažlivá. Má takřka „tremendum“, které člověka děsí a mrazí, ale i lákavé a zvoucí „fascinosum“.  Skála daruje naší Zemi rozměr něčeho, co se vypíná a roste do nebe, ale také vzdoruje a přetrvává.

Protože mohutný skalní masiv vyzařuje pevnost, spolehlivost a bezpečnou oporu, stal se pro lidstvo archetypem, ideálem, ba dokonce symbolem nekonečna. V Bibli najdeme dvanáctkrát větu: Bůh je má skála.

V životě potřebujeme zažít „skálu“. Potřebujeme skálu závazné pravdy, která se nerozdrolí a nerozlomí, a potřebujeme pevný jistící bod přesvědčení, pomocí kterého se této pravdy pevně přidržíme. Je nutný k vlastnímu lezení, ale přímo nezbytný k jištění druhých. Další nevyhnutelností je pevné jistící stanoviště v nezvětralé skále a také dobře sedící háky.

Všichni potřebujeme vnější a vnitřní oporu. Potřebujeme skálu. A je požehnáním, když se jí člověk na své životní pouti může přidržet. Vědomí toho, že se mohu stoprocentně spolehnout, může dokonce přispět k tomu, že se vyčerpávající výstup tu a tam stane zážitkovým lezením…

 

  

Se svolením zpracováno podle knihy Reinhold Stecher, Poselství hor, kterou vydalo nakladatelství Cesta. Redakčně upraveno.

 

 

Nástěnka na kostele

Na zdi u vchodu do kostela se nachází nástěnka. Redaktorkou nástěnky je Michaela Nečesalová. Texty aktuální nástěnky najdete tady.